Hvězda.
Nad tou naší Prahou
Mnoho hvězd se třpytí,
K mému ale blahu
Jenom jedna svítí.
Ta se rajským leskem
S hůry na mne směje,
Ta mně city božské
V trudné srdce leje.
Když mi krutá žalost
Bolem prsa svírá,
Důvěry tu plné
Oko vzhůru zírá.
Když ale má duše
Radostí oplývá,
Ach, tu pohled na ni
Ráje mi tvořívá.
17
V srdce záři leje
Ohně posvátného
Nadějná ta hvězda
Národu drahého.
V jejím krásném světle,
Jako v blahu máje,
Vídám utěšeně
Zkvítat české háje.
V jejím žhavém blesku
Září tou nebeskou
Vídám znovu zkvítat
Slávu staročeskou.
V jejím spasném lesku
Vídám rajskou slastí
Srdce plápolati
Láskou k drahé vlasti.
O ty spasná hvězdo,
Kéž bys sluncem byla,
Abys všechny české
Duše osvítila!
18