Vzdálená.
Ach hle, tam v té valné dáli
Jak se hory modrají,
Ve své čarodějné kráse
S nebem v jedno splývají.
Za ty hory touha spěje,
Spěje duše, láska má,
Tam, ach tam jest štěstí moje,
Tam, ach tam vlast milená.
Tam má země, česká země,
Tam ten krásný, slavný kraj,
Tam mé statné žije plémě,
Tam mé nebe, tam můj ráj.
24
Tam mých družek písně znějí,
Tam můj žije milenec,
Tam se vlasti k oslavení
Kvítí splítá u věnec.
Jenom já zde musím dlíti,
Není přáno vlast mou zřít,
Vzdálená tu musím žíti
A jen touhou po ní mřít.
Jenom mně ten osud krutý
Odňal, co mi nejdražší,
Vytrhnul mě z ráje mého,
Zničil sny mé nejblažší.
Rozstupte se, modré hory,
Nechte patřit v drahou vlast,
Přejte srdci ulehčení,
Přejte nebeskou mu slast.
Neste jí tam, větérkové,
Na svých křídlech lásku mou,
Rcete jí, by též si někdy
Vzpomněla na dceru svou.
25
Rcete, ona mé že blaho,
O ní jen že duše sní,
Že na cestách žití svého
Ona se co hvězda skví.
Že sto kdyby srdcí byla
Příroda mně sdělila,
Jistě bych je všecky byla
Jí jenom, jí věnila.
26