Pražanův ples dne 27. února 1856.
Rci mi, Praho, Zlatá naše Praho!
Proč tak svátečně se odíváš?
Jaké vzešlo v tento den ti blaho,
Že tak radostně se ozýváš?
Proč tak hrdě vznášíš týmě svoje,
Proč i k plesu pudíš srdce moje?
Jak se nemám rouchem odívati
Svatebním, an kyne taký ples?
Jak se nemám blaze ozývati,
Když mi sláva taká vzešla dnes?
Nad mé blaho blaha v světě není:
Ferdinand Své slaví zasnoubení!
Pětmecítma rokův odkvapilo,
Co již s Chotí drahou spojený;
Nejedno se v světě obrátilo,
An s ní žive život blažený:
A dnes slaví – ó jak nám je blaze!
Stříbrnou Svou svatbu v Zlaté Praze.
94
Díky Tobě, Pane ušlechtilý!
Díky vznešené i Choti Tvé,
K nám že přízní jste se naklonili,
Nám přejíce přítomnosti Své.
Trojíť Pražany k Vám víže páska,
Páska mocná: vážnost, vděk a láska.
Zvolili jste sobě stálým sídlem
Zlatou Prahu, Čechův pramáti:
Kéž Vám Praha jest i blaha zřídlem!
Láska Pražanův se nezvrátí.
Zajdou věky a století minou –
Jména Vaše z srdcí nevyhynou.
Blaze ží, ó Dobrotivý Pane!
Život Tvůj ať chrání Pán Bůh sám,
I Tvé Choti zbožné, milované;
Drazí jste a milí povždy nám:
Kéž slavíte někdy zase blaze
Svatbu zlatou v naší Zlaté Praze!
E: av; 2004
95