V TEMNOSTI.

Karel Sabina

V TEMNOSTI. [Květy 1835.]
Proč, touho má, mne z lůžka vábíš ven, Zavádíc ducha v bludný noční sen? Že, sotva z tmy procitne první svět, K azurovému nebi zdvihám hled? 48 Tam v oceán se ztápím vznešený, Vůkol pohlížím neutěšený; A běda! s nadezemských krajů všech Mně hřbitovní do srdce vane zdech. Jen prach ty hvězdy? smrtelná jich zář? A věčně bledá, mrtvá luny tvář? I v bezkonečnou, tmavopustou noc Jen příhodných ji větrů žene moc? Ku zemi smutné klesne oko zpět, Kde kyne máj a vonný růží květ; Kde srdce k srdci přátelsky se pne A soucitně se v cizím želu hne. Uvadly květy, zašel krásný máj, I vůkol zpustlý vidím země kraj; Nade mnou prázdný, bezkonečný strop, Pode mnou chladný, věčně tmavý hrob!

Kniha Básně (Vybrané spisy Karla Sabiny, svazek 1) (1911)
Autor Karel Sabina