POLAN.

Karel Sabina

POLAN. [Hronka 1837.]
Strání spustlivou sibiřskou Polan smutný se probírá A své zraky zaslzené K slunci mroucímu upírá. Pevně v pouta okovaný Želí, smrt že jej minula, A za pluhem slzíc zpívá: Jeszcze Polska nie zginęła. Po arabské mezi žhoucí V divých vlasti Beduinů U vyhnanství Polan bloudí, Až umdlený klesne v stínu; Zoufá si, že země chladná K sobě jej nepřivinula, Umíraje šepce píseň: Jeszcze Polska nie zginęła. Do všech úhlů světa snáší Vichr kletby, smutné vzdechy, Se všech stran se ozývají Prázdné národů útěchy; Jen na hrobech Ostrolenky Bledá postava se hnula, Mrtvé čítala vzdychajíc: Jeszcze Polska nie zginęła. 106

Kniha Básně (Vybrané spisy Karla Sabiny, svazek 1) (1911)
Autor Karel Sabina