III.

Karel Sabina

III. III.
Mým sluncem jestiť láska; V svých září skvělém letu Probouzí v srdci zchladlých Tisícero mi světů.
Mým sluncem jestiť láska; Kdy nade mnou se vznese, Procitnou ve mně písně, Co ranní písně v lese. 152 Mým sluncem jestiť láska; Proň srdce v tmách se trápí, Až plesaje pak zpěvem Se v zoři jeho ztápí. Však běda, kdy mé slunce Se v hrobu klín ubírá; Mým sluncem jestiť láska, S ním srdce mé umírá!