XIII.

Karel Sabina

XIII. XIII.
Slyš, zvonků smutné znění Se nese krajinou, Již slunce pochovalo Zář v temné mraky svou.
Provázíc mlha pohřeb Mdlý obzor zastírá, A hory, moře želí, Že slunko umírá. 159 Ó, neplač srdce moje, Že pohřbil slunce zvon; Jej zjitra zas probudí Ten samý zvonku tón.