XIX.

Karel Sabina

XIX. XIX.
Večer kdy se k zemi schvívá, Soumrak dolinou se třese: Za mlhou duch můj se smutně K říši hvězdoskvělé vznese.
Kdy však jitrem zas se jasným Slunko na hory usmívá: Srdce mé na prsou máti Země blahostí oplývá.