XX.

Karel Sabina

XX. XX.
Vlnka hyne za vlnkou, list po listu vadne, Ach, a vše se ukrývá v země lůžko chladné;
Sen mladistvé blahosti, trudné želů zdání Se srdcem zpráchnivělým v zhynutí se sklání. Ve prach nechť i ozdobné tělo se promění, Srdce nechť i citlivé zajde v svém toužení: 163 Z prachu zas se vyvine září jaroskvoucí Zbuzený milostný květ, věkem nevadnoucí. A vše city, srdce mé teď co provívají, Vzduchem kvítku příbuzné v srdce pak zavlají.