XXI.

Karel Sabina

XXI. XXI.
Ty se mne tážeš, proč k radosti I k želu sobě zazpívám? I zpívaje tajemným hořem Přemocněn smutkem oplývám?
Ó, ptej něžného se slavíka, Proč každonočně zpěvem svým Své žely i své blaženosti Zjevuje stromům ztemnělým; l proč slzívá, ptej se růže, Již dechy rájské zplodily: Kde jejich, tam i moje písně I slzy mé se zrodily.