XXIII.

Karel Sabina

XXIII. XXIII.
Osvěcujte, hvězdy, smutnou dráhu mou, Cestou bych nebloudil věčně ztemnělou; Nocí by pozemskou vzhled roznícený Domov touhy svojí zřel osvícený.
Osvěcujte, hvězdy, stopy tajemné, V temnu bych neminul povolání své; Duch by omámený sprostou všedností Zemi nekořil se hnusnou podlostí.