XXIV.

Karel Sabina

XXIV. XXIV.
Vy, lístky na jeseni, lístky vy, Od stromu daleko nezavívejte; A v stínu vašem mdlý kdy spočívám, Svým šumem v blahé sny mne kolíbejte.
165 Zde snívám – dávno, dávno mrtev již – Co strom že skvím se listy ozdobený, I v stínu mém že zpívá slavíček. I odpočívá poutník unavený. Aj, zdaliž takým budu stromkem já? Či jako vy se v lístek jen proměním? Ó, lístky na jeseni, lístky vy, Sletujte ke mně, blažte mne svým chvěním. Od stromu neneste se daleko, Vašemu abych šeptu porozuměl A poutníkovi jednou jako vy K útěše, míru i ku snění šuměl.