XXXII.

Karel Sabina

XXXII. XXXII.
Nocí slavík žaluje Po háji lásku svou, I ohlas opětuje Píseň žalostivou.
170 Skřivánek lásku pěje Svobodným lučinám; Zefír jak zavěje, Šumí jen lásky klam. Víc než slavičí city Se tají v srdci mém, Však bol spočívá skrytý V snění zádumčivém. Dél nemohu zapříti Ten plamen ohnivý, An chladne živobytí, Bez lásky práchniví. Nechť zpěvem se vyvine, Co ve mně spočívá, Než srdce mé zahyne – A s srdcem píseň má.