Z ARIELOVÝCH ZÁPISKŮ.

Karel Sabina

Z ARIELOVÝCH ZÁPISKŮ. [Blouznění, 1857.]
Jakou se těší výhodou Tvář hlaďounká, ústrojné tělo, Vzhled jasný, duchaplné čelo – Komuž jsou dány přírodou? 257 Sličnost se hravě v srdce vloudí! Leč žádné kde nevábí vnady, Tam citů neplatí poklady, Osamotnělé srdce bloudí A nyje. Přelud někdy snivý Oblétne víčka roztoužená, Pláče však duše přesoužená, Že osud není spravedlivý! – Nejsem-li světu odcizen? S chorobným tělem chudobu A žal svůj nesu samoten, Až bídu svou i nezdobu V první věčného světla den Na věky složím do hrobu!