PÍSEŇ.
[Věčný ženich, 1863.]
Přišel befél z lontu
Na sedláky,
Aby chystaly kvartýry
Pro vojáky.
Přimašírovalo
Do vsi vojsko,
I tu bylo hned všem pannám
Hrozně ouzko!
Jeden tam byl kfraitr,
Ten měl holku,
Byla to už stará známost
Z dávných roků.
Byla to Marjánka
Voříškovic,
On zas byl Kozlíkův Matěj
Z Maštalovic.
Marjánko, dej pozor,
Už jsem přišel!
270
Těš se, je-li tomu pravda,
Co jsem slyšel!
Nevěř, můj Matějčku,
Lidským klepům,
Zůstanu ti vždycky věrná
Věčně věků.
Však po capenštrajchu
Matěj číhal
A nevěrnou podvodnici
S jiným potkal.
I hned vytáh pagnet
A napřáhnul;
Na štěstí však jenom rukáv
Jí roztrhnul!
Utekla, a Matěj
Ji nenašel,
Až na dlouhý marš zas brzy
Pryč odešel.
Od těch dob se Matěj
Hrozně trápil
A skoro každičký den se
skrz ni napil.
Marjánka se vdala;
Ale zle je,
271
Muž jí denně předhazuje
Zas Matěje.
Tak se pro tu lásku
Všickni trápí,
A to pro hroznou nestálost
Ženské hlavy.
Nevěřte, mládenci,
Pannám pranic,
Málokterá za co stojí,
druhé za nic!