POZDRAVY LESŮM.
Buďte mi zdrávy, lesy šumné,
jsem ve vás rybou ve vodě,
jdou vaší hlavou zkazky dumné
o rozvoji a svobodě.
Koruny pijí z nebes dálin,
kořeny vaše jedí zem,
vy stálí jste, vy bratří skalin –
já přelétavé ptáče jsem.
Co o vílách bájilo mládí,
o kletých hradech, o draku,
to do vašich mne hlubin vnadí,
to zřím tam v snivém soumraku.
Kukačky zvoní na všech stranách,
praménky jarem bublají –
tu člověk smutný v starých ranách
zas balsám cítí potají.
A k modlitbě když sepnem dlaně,
tu zazní vaše varhany
jen šeptem napřed, zadumaně,
pak zahřmí hvozd kol prostranný:
A vysýláme díky vroucí,
až otřásá se nebes chrám,
že máme sílu nehynoucí
a volně rostem k výšinám!
18