KOLOVRÁTKÁŘ.

Karel Skřivan

Vozím svůj kolovrátek, světem se nuzačím, ve svátek jako v pátek svou klikou otáčím. A nemám ženy, dětí – a nemám domova – kdo ví, kdo moje kosti a kde je pochová. Písně, jež nejsou moje a s nimiž necítím, točím z mrtvého stroje a zívám mezitím. Co tisíckrát jsem slýchal, to vříská, píská zas, hrá v skok – a já bych vzdýchal – kéž roztříská to ďas! Ach, ty můj věrný Karo, schlíplá je hlava tvá – a též byl’s šprým a jaro, teď zhloupl’s jako já. Jak beránek, pln strachu, jenž ani netiká – tak, milý starý brachu, nás šlechtí muzika! Ó kdybych jenom housle o jedné struně měl a uměl na ni zahrát, jak rád bych světem šel! Hrál bych, co potok šplouná, co v srdci výská, lká: Byla by píseň skrovná, však aspoň píseň má!

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

33. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Marnost nad marnostmi. (Simeon Karel Macháček)
  2. Má struna. (Václav Šolc)
  3. MŮJ OSUD (Josef Svatopluk Machar)
  4. LXI. Smrt přišla k mému loži (Jaroslav Vrchlický)
  5. Venku hudba (Josef Barák)
  6. Z JEDNOHO MAĎARSKÉHO BÁSNÍKA. (Josef Svatopluk Machar)
  7. ŠUMAŘ. (Ludvík Lošťák)
  8. Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil – (Jiřík Luděk Moravský)
  9. VYZVÁNÍ K HUDBĚ (Antonín Sova)
  10. V hospodě. (Ervín Špindler)