I. Marje! rci, proč as v oku tvojím

František Karel Drahoňovský

I.
Marje! rci, proč as v oku tvojím
Marje! rci, proč as v oku tvojím
vídám jenom cherubínů nebe? Vždyť přec přímo vyřkla’s, že jen já ti v oko padnul – proč v něm nezřím nebe?
Oko moje, milku drahý! nechce žádným zrcadýlkem lásky býti! Vezři ve sklo rtuti zasnoubené, a rci, ješitnost-li z něho svítí? Já do něho často – často zírám, vždy však vídám jenom sama sebe! Hrd jsem příliš nad majetkem tebe – proto – mne proč tváří? Jáť chci nebe! 5