VIII. Marje – zítra z rána, jen z raníčka,

František Karel Drahoňovský

VIII.
Marje – zítra z rána, jen z raníčka,
Marje – zítra z rána, jen z raníčka,
dřív než hory slunce zbudí, opusť tiše prah svůj – sejdeme se, kde se potok v stráni prúdí.
Na jednom ty, na druhém já břehu jaré vody budu státi – třebať šumot nepopřál nám slova – budem v řeku slze lkáti! A ty slze spojejí se v jednu třpytící se vlnu na dně! – Hory procitnou a zhrozejí se, že jsou přelstěny tak snadně! 12