XXIII. Marje – kdybych básníkem byl,

František Karel Drahoňovský

XXIII.
Marje – kdybych básníkem byl,
Marje – kdybych básníkem byl,
lásku svou bych opěval, psal bych krví srdce svého, tobě to pak čísti dal!
Cítit – neumět cit ale svěřit ani papíru, to je hrůza nejhroznější – nebytí to na živu! Ó pročproč, lásko, proč jsi němá, proč jen pro nemám slov? – Nejmocnějšíť tvoje říše – tobě milejší však krov! 27