ÚTĚCHA.

Josef Václav Sládek

Hledíme kalným zrakem lkání na život jen co trampotu, jak nesl by jen mrákotu a nikdy také slunce za ní. A vážíme jen bolest vlastní a ne, čím jiné oblaží; též naše vzhor šlo závaží, když jiní byli méně šťastni. Ba i když ti jsou od nás vzati, kdož dražší byli nad všecky, jest bol náš více sobecký: vždyť želí člověk, sám že tratí. A bude den, kde naše žití jak z puklé hrkne nádoby, a ztichnou naše žaloby jak děcka pláč ve vlnobití.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

271. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TO ZDE JEŠTĚ NEBYLO. (Josef Lukavský)
  2. 220. Třebas teplé selzy z očí leji (Jan Kollár)
  3. SLEZSKÉ ELEGIE. (Josef František Karas)
  4. LORD BYRON. (Josef Svatopluk Machar)
  5. POSLEDNÍ BOJE BALTICKÝCH SLOVANŮ. (Vincenc Furch)
  6. 95. Tam kdesi. (Jan Petr Jordan)
  7. MNĚ ŽIVOT DAL JEN MÁLO RADOSTÍ... (Zikmund Winter)
  8. Hoj, jeť má cesta vesela! (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. Už ti, lese, utížily (Adolf Heyduk)
  10. Posud Slovan o pohanství oupí, (František Sušil)