KAM JÍT –
Kam jít! – tak smutná je ta neděle
v to zimní odpoledne setmělé; –
ach, nejlíp, sestro, bude v kostele.
Tam s pobožným se lidem sejdeme,
se zvukem varhan v jedno splyneme,
v kadidla dýmu Krista najdeme. –
Šly; – šerý dům; – jak Magdě je tam as?
ta družka z mládí, jak tak dlouhý čas
již umírá! – však zajdeme tam zas.
170
Šly; – tady je ta řada sirotků;
Bůh potěš ji, tu malou drobotku!
– zas dáš jim nějakou tu mlsotku.
Šly; – chudina zde chřadne nocí dnem;
daly jsme o vánocích těm a těm,
a jeden nemůže přec pomoct všem.
Šly; – kde kdo trpí, bys i chtěl, či znáš?
kdo z nich zas o tom ví, co žal je náš?
pomodlíme se za ně otčenáš.
Šly; – u oltáře v kostele stál kněz,
planuly svíce, varhan stesk a ples
tak plně zvučel, – zrovna do nebes!
A lidu zbožného byl plný chrám,
dým kadidla se vznášel k výšinám,
s ním lidu zpěv; – leč Kristus nebyl tam.
Jak vzývali ho tady v kostele,
v to odpoledne smutné neděle
dlel s trpícími v jizbě setmělé.
171