SVÉ MILOVANÉ DAŘÍ SPÁNKEM.

Josef Václav Sládek

SVÉ MILOVANÉ DAŘÍ SPÁNKEM.
Své milované daří spánkem po těžké žití únavě, když lidským zrakům za červánkem na večer zašli v mrákavě. Jim sejme břímě, které nesli, když denní záře pobledá; – a ty, kdož cestou v prachu klesli, otcovskou rukou pozvedá. A známku viny smyje s čela kajícnou slzou jejich řas a dá je smrti od anděla v šat nevinnosti odít zas. Mír nepoznaný v světa boji, jak země nemá ho, dá všem a na věky po denním znoji jich víčka zavře blahým snem. 175