I. Jste, Čechy mé, jak strom je v širém poli,

Josef Václav Sládek

Jste, Čechy mé, jak strom je v širém poli, tak opuštěný, sirý, truchlící, vydaný blesku, bouřné vichřici, a každého, kdo kol jde, na svévoli. Jen časem na něm ptáče zašveholí a je to píseň v duši ryjící, v níž srdce puká siré pěnici, vždyť ono přec to jenom tuze bolí. Ty otřískané větve, kdo je zhojí? v tom zřídlém listí stesk? – kdo rozumí? Tys, lípo, samotna i pěvci tvoji! Ti ostatní jdou kolem tupí, klidní i zoufalstvím když sněť tvá zašumí – Ó, my jsme přec jen bídní, ach tak bídní!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

434. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. V lese. (Ladislav Quis)
  3. V lese. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Na štěstí čekám po léta, (Božena Benešová)
  5. V podzimní den. (Adolf Heyduk)
  6. CO BUDE DÁL? (Ludvík Lošťák)
  7. Melodie. (Josef Kuchař)
  8. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  9. BLÁHOVÁ PÍSEŇ. (Jan Červenka)
  10. TICHÝ DEŠTÍK... (František Kvapil)