I. Jste, Čechy mé, jak strom je v širém poli,

Josef Václav Sládek

I.
Jste, Čechy mé, jak strom je v širém poli,
Jste, Čechy mé, jak strom je v širém poli,
tak opuštěný, sirý, truchlící, vydaný blesku, bouřné vichřici, a každého, kdo kol jde, na svévoli.
Jen časem na něm ptáče zašveholí a je to píseň v duši ryjící, v níž srdce puká siré pěnici, vždyť ono přec to jenom tuze bolí. Ty otřískané větve, kdo je zhojí? v tom zřídlém listí stesk? – kdo rozumí? Tys, lípolípo, samotna i pěvci tvoji! Ti ostatní jdou kolem tupí, klidní i zoufalstvím když sněť tvá zašumí – Ó, my jsme přec jen bídní, ach tak bídní! 61