Pod sněhem.

Josef Václav Sládek

V svůj zimní šat se země přiodívá tichounkým sníh se dolů snáší letem: to podvečer, kde duma celým světem jest těm, jichž den se valem připozdívá. A u krbu, kde oheň dohořívá a stěny šatí plamenným se květem, se v knize kdes uvadlým nad poupětem i zasněžená hlava zamyslívá. Jen hustě padej, sněhu! vše, co ruší tvůj bílý koberec, ať venku stlumí: ať měkce jde i kdo je ve spěchu, přes vzpomínky a svého štěstí rumy! – a zem, jak tiše lehá k oddechu, ať pokojno jest v zasněžených duši!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

26. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  2. Než rozžhnu. (Antonín Sova)
  3. PROSINEC 1917. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  4. Pára nad obzorem. (Alois Škampa)
  5. Zimní noci. (Rudolf Bort)
  6. Krajina. (Matěj Anastazia Šimáček)
  7. ZIMNÍ VEČER. (Karel Václav Rais)
  8. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh, (Jiřík Luděk Moravský)
  9. Zabloudilý. (Alois Škampa)
  10. ať... (Stanislav Kostka Neumann)