Já nemazlím se s přírodou...

Josef Václav Sládek

Já nemazlím se s přírodou, spíš’ někdy se svým skotem – co dala mi, vše vyrval jsem jí pracným, těžkým potem. Mně není matkou příznivou, ni kráskou velkolepou: mně z jara voní od mrvy a v podzim voní řepou. Leč rád si někdy utrhnu též květ, – tak nejspíš’ v máji, když moje luka žluťákem tak zlatě prokvétají. Neb ze stébel, jda po mezi, utrhnu svlačec, lechu, a zadívám se, zamyslím, – jak jsme tak rovni dechu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

171. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přírodě. (Antonín Klášterský)
  2. Sedmikrásy. (Antonín Bulant)
  3. Dotaz. (Adolf Heyduk)
  4. JARO. (Josef Václav Sládek)
  5. III. Před léty, Smrti, před léty (František Leubner)
  6. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  7. VELKÉ, ŠIRÉ, RODNÉ LÁNY... (Josef Václav Sládek)
  8. XI. Jaro, to švarné pachole, (Vítězslav Hálek)
  9. Poslední prosba s lože. (Josef Pachmayer)
  10. BRÁZDY. (Antonín Klášterský)