BRÁZDY.

Antonín Klášterský

Na roli svojí táhneš brázdy denně. Ta pro všecky! – díš pukajícím retem sám k sobě v znoji – tato našim dětem a tato mně a tato mojí ženě! Pak na mezi si sedneš, podjeseně mír kolem sladký, nad vonícím květem mžik prosníš, ptáků potěšíš se letem, neb zadíváš se v oblak zamyšleně. A zase vstaneš, zase znova k práci, nechť na čele pot, nechť se síla ztrácí a krev a míza, nechť to drásá nervy. Pluh skřípá, kvílí jako duše tvoje – A za tebou jdou vran a kavek roje a z brázd tvých klidně vytahují červy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

533. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOJE DĚTI. (Josef Václav Sládek)
  2. Jak za letního jitra... (Bohuslav Květ)
  3. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Sedmikrásy. (Antonín Bulant)
  5. Tak mám vás rád... (Xaver Dvořák)
  6. TICHÉ ŠTĚSTÍ. (František Serafínský Procházka)
  7. XVII. Dne stále míň a stále více chladu, (Adolf Heyduk)
  8. První zeleni. (Antonín Klášterský)
  9. PÍSEŇ ORÁČOVA. (Ferdinand Tomek)
  10. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)