BRÁZDY.

Antonín Klášterský

BRÁZDY.
Na roli svojí táhneš brázdy denně. Ta pro všecky! – díš pukajícím retem sám k sobě v znoji – tato našim dětem a tato mně a tato mojí ženě! Pak na mezi si sedneš, podjeseně mír kolem sladký, nad vonícím květem mžik prosníš, ptáků potěšíš se letem, neb zadíváš se v oblak zamyšleně. A zase vstaneš, zase znova k práci, nechť na čele pot, nechť se síla ztrácí a krev a míza, nechť to drásá nervy. Pluh skřípá, kvílí jako duše tvoje – A za tebou jdou vran a kavek roje a z brázd tvých klidně vytahují červy. 79

Kniha Sonety prchavých okamžiků (1907)
Autor Antonín Klášterský