Své spící ženě.

Josef Václav Sládek

Na čele klid, na prsou ruce spjaty, – ten spánek tvůj tak blahý jest a svatý. A jako nevinného děcka spaní je klidno hluboké tvé oddychání. Jak od sebe v ten mžik jsme odděleni! já v bdění, ty v tom všeho zapomnění. Myšlení osten cítím a dne tíži, tvůj duch je prost všech okovů a mříží. – Kde klidu mžik, se ptám, v tom světa víru? tvá celá bytost dlí v náručí míru. Kde Bůh? se ptám, – svět celý nemůž’ říci, a ty tak blízko mne mu patříš v líci.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

510. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ VIOLINA. (Karel Sabina)
  2. Večerní. (E. Antonowicz)
  3. V RANNÍ ZOŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Otázka. (Matěj Havelka)
  5. Jarní pozdrav. (Miloš Červinka)
  6. Má vlast. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  7. Stance. (Adolf Heyduk)
  8. K noci. (Bohuslav Čermák)
  9. Růže – láska. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. VI. Čarovný sen ověnčil spánky moje; (Boleslav Jablonský)