Své spící ženě.

Josef Václav Sládek

Své spící ženě.
Na čele klid, na prsou ruce spjaty, – ten spánek tvůj tak blahý jest a svatý. A jako nevinného děcka spaní je klidno hluboké tvé oddychání. Jak od sebe v ten mžik jsme odděleni! já v bdění, ty v tom všeho zapomnění. Myšlení osten cítím a dne tíži, tvůj duch je prost všech okovů a mříží. – Kde klidu mžik, se ptám, v tom světa víru? tvá celá bytost dlí v náručí míru. Kde Bůh? se ptám, – svět celý nemůž’ říci, a ty tak blízko mne mu patříš v líci. 87

Kniha Sluncem a stínem (1887)
Autor Josef Václav Sládek

Další vydání

Své spící ženě. v knize Spisy básnické 1 (1907)