MÉ DRAHÉ E.....

MÉ DRAHÉ E.....
MÉ drahé, drahé dítě, ty píšeš, smutno že ti a že ten čas tak zdlouha, tak tuze zdlouha letí. A že jsem návrat slíbil, až vlaštovky se vrátí a že tu ještě nejsem a ony už se tratí. A večerem co večer že k hvězdám hledíš tiše a modlíváš se za mne, když která padá s výše. Mé drahé, drahé dítě, o vím, co snese žele, kdo miluje tak věrně, kdo miluje tak vřele. Mé drahé, drahé dítě, mně též to srdce ouží, že se to rozloučení tak v nekonečno dlouží. Mně též se oči zamží, když na tě vzpomenu si, však v srdci cos mi bouří a dál to jíti musí. Či pamatuješ na ten se večer, drahé robě, kdy děli jsme si, jiným že patříme jak sobě? 61 Pod námi stichla Praha a hleděli jsme k hradu, zda slyšela’s ten výkřik, jak zavzněl v nočním chladu? A potrhaně hvězdy se leskly v řeky toku a ty’s mi tiskla ruku a slzu měla’s v oku. Ty’s tiskla k mé se tváři: „Já již se upokojím, buď, hochu, napřed jejich a potom teprv mojím.“ Jsi dívkou písničkáře, ten není jako jiní, a myšlénky tak divné mu často čelo stíní. A myšlénky tak divné mu často letí hlavou a jako meteorem jej nesou v dáli mhavou. A letí, stále letí, sám neví, kam se nese, jen když to temno pod ním, na chvilku rozbřeskne se. U tebe jen co hvězda u hvězdy letem prodlí – a v propast-li se skácí, ó, modli se zaň, modli! 62