*** TVÁŘ jako oltář duše živé

Josef Václav Sládek

***
TVÁŘ jako oltář duše živé
TVÁŘ jako oltář duše živé
a čelo jasné jako ráno, a pod ním oko snivě tklivé tak v radost, žalost odevzdáno, jak, že to musí všechno být – A kudy šla, tam odlétaly vše trampoty a vešel klid; div, že sobě povídali: „Jen Bůh ví, jak se na ten svět tak krásný dostal květ!“
Jak s jabloně se květy schvějí, jak vejde v srdce měkké pění, jak skane slza v chvíli snění, tak vešla láska v srdce její. [95] Co přišlo, – Bůh jen nazírá; i bylo pak to oko snivé jak holubičky oko sivé, když bez výčitky umírá. A děli: „Koho Bůh má rád, ten umře mlád.“ To a žebrákova slza vřelá je pověst její celá.