ČECHY.
PRO vaše neštěstí, pro vaše utrpení,
pro vaši němým žalem zrytou skráň,
pro vaši samotu, pro vaše ponížení,
pro šíji pode jhem, pro ukovanou dlaň, –
pro vaše, bratry neslyšené vzdechy,
pro výsměch nepřátel, i hvězdu naděje,
jež, Bůh až uslyší, se přec nám zastkvěje!
pro ty, kdož věří v ni, ať bouře obzor kryje –
Pro každou krůpěj, jíž mi srdce bije,
pro každé české slovo matčino,
pro vše, co drahého mi ve vás žije,
pro vše, co drahého mi ve vás pohřbíno,
pro každou vzpomínku z pod rodné střechy,
pro každou slzu v dálné cizině
a pro svou povinnost, ve chmurné hodině,
jež nedala mi zoufat bez útěchy –
já miluji vás, moje drahé Čechy!
[109]
Bůh opatruj a utužuj vás v boji,
Bůh síli vás, až vaše rány zhojí,
Bůh zachovej vás v klidu, míru, spáse,
Bůh vrať vám volnost, velkost, slávu zase! –
a v kraji šťastném, smavém od výsluně,
těm, kteří milovali v chmurném čase,
ustelte měkce ve svém svatém lůně!