JÁ TÉŽ PĚL...

Josef Václav Sládek

JÁ TÉŽ PĚL...
JÁ též pěl mnohou píseň pravou, jak žijí v lidské pověsti, však ta mi táhla jenom hlavou, jak osykou kdy šepotavou večerní vítr šelestí. A zvučela mi v ňadrech, vzpjaté jak moře hučí v daleku, já nechal šumět vlny zlaté, co povídaly tisíckráte – vždy jednomu jen člověku. Pak jako v člun jsem used malý a dal se nésti v peřeje; a ty mne nesly, v mhavé dáli až přede mnou se otvíraly – snad sama ráje veřeje. [134] A bylo mi, jak led když jihne a jaro větvím šelestí, a vlaštovka se první mihne, a bylo mi, jak sen když tíhne, – a budíme se s bolestí.