SOCHA U LESA.

Josef Václav Sládek

SOCHA U LESA.
KRAJEM lesa světec stojí, na svět ven se dívá z chvojí, v sněhu, ledu hledí v luh na holou bědu. V bradě mráz a jíní v skráni, hrstku suchých proutků v dlani, vítr hvízdá do prázdného v loktech hnízda. Ale berla jediná je pravá, zmrzlá perla a jeho tvář smavá spokojeně jaro očekává. Šel jsem tady kolem něho, ale každý má dost svého – ale, svatý, jistě, jaro chtěl bych prožít na tvém místě! V stínu chvoje, úsměv v zraku, v loktech hnízdo pernatících ptáků, v ruce proutek v květ ženoucí lýče, u noh petrklíče. 153