K TRŮNU.

Josef Václav Sládek

K TRŮNU.
DVA jezdci, plát jak bylo vidět lunu zčernalým hvozdem, potkali se v zbroji. Kam cestou?“ dí, jak proti sobě stojí, A z obou úst to vzdorně zazní: „K trůnu!“ 157 A mečů třesk je slovům odpovědí; – v tom luna bleskla hloub do temnot lesa: „Ó, bratře!“ – jeden vzkřik’ a raněn klesá; – a druhý ztrnule mu ve tvář hledí. „Lžeš!“ – usmál se a oře bodnul k jetí; však ještě jednou pohled’ v němé líce. „Máš pravdu“, děl, – „tím překážel bys více.“ A v bok mu vrazil meč až k rukojeti!