KVĚT jabloně se zvolna v trávu chvěl(J5m)
a na nejvyšším suku zpíval pták(J5m)
a skrze suky slunce západní(J5m)
se proudilo jak zlatou záplavou(J5m)
Vzduch vlahý byl a příjemný a tich(J5m)
jen lehkým vánkem mluvě do duše(J5m)
jak zaléhá do husté trávy luk(J5m)
Ve stínu květem bílé jabloně(J5m)
seděla v trávě Anna Potocká(J5m)
a vyšívala svatební svůj šat(J5m)
Na jejích lících rozhostěn byl klid(J5m)
jak v líci těch v jichž duši jaro jest(J5m)
tak snivý blahý vážný zároveň(J5m)
jak jaro samo též tak plný tuch(J5m)
v takové jak duše náladě(J5m)
nám všechno bližší každý boží tvor(J5m)
i květ i tráva řečí mluvíc k nám(J5m)
svou vlastní leč v té chvíli naší též(J5m)
že cítíme jak s nimi jedno jsme(J5m)
tak bylo jí jako by celý svět(J5m)
v tu chvíli žil a dýchal v jedno s ní(J5m)
I jak teď oči zvedla od práce(J5m)
a rozhlédla se travou u nohou(J5m)
a spatřila tu bujnou květů směs(J5m)
žluťák a zvonky sléz a jitrocí(J5m)
a pomněnky a spatřila již teď(J5m)
tak mnohý záhy podlomený stvol(J5m)
a na všem zvadlý jabloňový květ(J5m)
tak rozsypaný jako první sníh(J5m)
tu na mžik bylo jí jak v šerou tmáň(J5m)
by žití nahlédla však na mžik jen(J5m)
Pak přes líce jí úsměv přeletěl(J5m)
a utrhnuvši sama jeden květ(J5m)
jak jeho tvar a zvláštní podoba(J5m)
na šaty jala se ho vyšívat(J5m)
a děla tak Zde bude se mnou žít(J5m)
co se mnou kvetlo v jaru lásky mé(J5m)
i bude se mnou žíti v zpomínce(J5m)
až napadne ten stáří mrazný sníh(J5m)
Teď na jabloni zvučně zapěl pták(J5m)
a strhal pásmo matných myšlenek(J5m)
a naslouchala potom poznovu(J5m)
se v práci vnořila a myšlénky(J5m)
jak dříve zalétaly v budoucnost(J5m)
tak nyní vracely se v přešlý čas(J5m)
a na šatu jak vyvstával ten květ(J5m)
tak před ní ležel obraz života(J5m)
I viděla se bědnou sirotou(J5m)
svou matku otce dávno pohřbeny(J5m)
a ona jak tu zbyla jako pták(J5m)
jenž hnízdo má však více ničeho(J5m)
I cítila těch cizích rukou chlad(J5m)
a hledů nepřízeň a prázdno slov(J5m)
těch kdož jí za rodiče měli být(J5m)
však děcku již jí byli cizotou(J5m)
I viděla jak z děcka dospěla(J5m)
a jak byl spuštěn její rodný dvůr(J5m)
v němž cizí ruka vládla tolik let(J5m)
a jak ten cizí chladný krevný rod(J5m)
se v záští loučil s dvorem Potockých(J5m)
Však teď se rázem všechno zjinačí(J5m)
a jak tak všechno v mysli vážila(J5m)
tu po chvíli se zrak jí zakalil(J5m)
pol štěstím zpola bolnou vzpomínkou(J5m)
však štěstím víc a jako chvěje list(J5m)
se dechem větru aniž sám ví jak(J5m)
tak na rtech se jí píseň zachvěla(J5m)
Leť mi jen kvítečku od ruky leť(D4m)
kdyby mne matička viděla teď(D4m)
což by v tu chvíli(D2a)
ty staré oči se štěstím zarosily(D5m)
V hodinu večerní v hodinu ranní(D4a)
vzpomínám na tebe vzpomínám na ni(D4a)
na tě můj milý(D2a)
jak by tě ty staré ruce pohladily(D5m)
Matčina slza nevěstin smích(D4m)
což smutna je svatba bez jednoho z nich(D4m)
leč tys můj v mále(D2a)
a my se milujem neskonale(D4m)
Než routa odkvete než skvitne vřes(D4m)
dávno už ruce spojil nám kněz(D4m)
Na dlouhé štěstí(D2a)
žežulko až budem z chrámu se vésti(D4a)
Leť mi jen kvítečku od ruky leť(D4m)
zdali nám po letech bude jak teď(D4m)
vždycky jak nyní(D2a)
až přijdu podívat v starou se skříni(D4a)
Na jabloni teď náhle zmlknul pták(J5m)
a na ovrubu šatu padnul stín(J5m)
a ona ruce sepnouc do klína(J5m)
se zadívala v modrou dálnou dál(J5m)
kde přes les táhlo hejno hrdliček(J5m)
a kroužilo jak oblak sněživý(J5m)
A ona jako ten jenž ve snu zří(J5m)
milenou podobu se usmála(J5m)
a zase jako ten jenž vzbudiv se(J5m)
pojednou spatří státi u lože(J5m)
co ve snu ještě vřelej miloval(J5m)
než může v žití být pozvedla zrak(J5m)
tak plný štěstí blaha neviny(J5m)
neb ten jejž právě viděla v svém snu(J5m)
tu stál jak žil A ona povstala(J5m)
a upřela mu v oči dívčí zrak(J5m)
a děla Štěpáne tys hodný byl(J5m)
žes přišel ke mně právě v tento mžik(J5m)
a děla Jak byl krásný ten můj sen(J5m)
A on jen řek to nebyl jako on(J5m)
a oči těkaly mu sem a tam(J5m)
a nemohly se dívat v důvěře(J5m)
v ten její dívčí otevřený zrak(J5m)
však hanbou ne neb on tu stál jak žil(J5m)
a co měl v tváři měl v svém srdci též(J5m)
leč stál tu jako nepevnosti pln(J5m)
je ten kdo v srdci slova cítí trn(J5m)
jež vzpírá se tak drsně na rty jít(J5m)
neb ví že jistě zraní do krve(J5m)
a nechce tak však přec to musí být(J5m)
a řek Má Anno musím jíti v dál(J5m)
jít daleko a musím jíti hned(J5m)
neb žehne mne jak uhlí řežavé(J5m)
ta půda zde a nelze podívat(J5m)
se nikomu mi z lidí do očí(J5m)
ač vím že mohu vrátit jejich hled(J5m)
a z duše čisté Anno leč jdu v dál(J5m)
a vrátím se já k tobě vrátím se(J5m)
a k nim se vrátím Anno abych pak(J5m)
jim teprv vrátil jejich drsný hled(J5m)
a tobě pohled tvůj a jeho hlas(J5m)
se zdusil v slzách Ona stála jen(J5m)
vše poslouchajíc jako prázdný zvuk(J5m)
jak nasloucháme větru šumění(J5m)
jenž víc a méně hučí stromovím(J5m)
tu svane list a tu ulomí snět(J5m)
a teď kdy náhle zahučel jen v ráz(J5m)
v tu chvíli zlomil nejdražší nám štěp(J5m)
I hleděla naň neptala se proč(J5m)
a nic se neptala jen hleděla(J5m)
do čiré dáli kde ty hrdličky(J5m)
nad modrým lesem bílé kroužily(J5m)
a hleděla jak hledí do čira(J5m)
zrak v němž se taví duše A ten zrak(J5m)
teď náhle v oči jeho vhroužila(J5m)
tak upřímně jak může dítě jen(J5m)
a přec tak pevně jako může ten(J5m)
kdo nelhal nikdy a co miloval(J5m)
jen miloval že nenacházel lež(J5m)
Je Štěpáne jen týden před svatbou(J5m)
však jestli roky bude týden ten(J5m)
vím že se vrátíš a já budu šít(J5m)
a zde ten šat až u oltáře kdys(J5m)
se dotkne stupňů jestli vzpomenu(J5m)
pak odpuštěn ten velký bude žal(J5m)
jejž přines mi ten den a mnohých víc(J5m)
A Štěpán šel a ona upřela(J5m)
oči v tu dálnou tmavící se hloub(J5m)
kde zapadlo to hejno hrdliček(J5m)
Rok minul léto jeseň zimní čas(J5m)
a s větrem vlahým navrátilo znov(J5m)
se jaro zpět a bylo překrásné(J5m)
jak jaro bývá vždy květ nějaký(J5m)
má pro každého a ta každá dlaň(J5m)
tak po něm sahá přitiskne jej v ret(J5m)
A na jabloni zase zpíval pták(J5m)
a ona v den jak v onen před rokem(J5m)
tam vyšívala svatební svůj šat(J5m)
a mnohý květ jenž nebyl před rokem(J5m)
tam našel místa rosná krůpěj též(J5m)
A za rokem zas jiný minul rok(J5m)
a jiný zas a on se nevracel(J5m)
a nedal zprávy z lidských řečí jen(J5m)
to znělo jen jak potok povídá(J5m)
přes každý jinak hrče oblázek(J5m)
a ztichne v ráz Že našel štěstí své(J5m)
ten chudý Štěpán kdesi za mořem(J5m)
a z tůně jak se potok nevrací(J5m)
že nevrátí se domů také on(J5m)
Však ona čekala a věřila(J5m)
a věděla že kdyby moře hloub(J5m)
jej pohltila on se vrátí zas(J5m)
neb slíbil tak a šaty svatební(J5m)
jen šila dál a dál tak míjel čas(J5m)
A míjel jako proudy jarních vod(J5m)
jež rozrývají květné lučiny(J5m)
a berou květ a rýha zůstává(J5m)
A mezi zvonky sléz a jitrocí(J5m)
a fialy a růže šípkové(J5m)
vyšila Anna kvítek zeměžluč(J5m)
a rosy na něm jako v podvečer(J5m)
v modromhavou hloubící se dál(J5m)
kde tměl se les a tměla obloha(J5m)
svůj upírala tmavý smutný zrak(J5m)
tak mrakavý jak na lukách je tůň(J5m)
když spadá noc a není žádných hvězd(J5m)
A nebe bylo jako šerá tkaň(J5m)
tam za lesem a les se odrážel(J5m)
od ní jak němý nepohnutý stín(J5m)
A jak tu hleděla tak do dáli(J5m)
a cítila těch dlouhých roků chod(J5m)
a nepohnutou šerou přítomnost(J5m)
tu bylo jí jak večerní by chlad(J5m)
byl náhle v hloub jí duše zamrazil(J5m)
a na bílém jak šatu svatebním(J5m)
ležela v klínu horká v dlani dlaň(J5m)
tu vyhrkly jí slzy do očí(J5m)
a skrápaly na kmentový ten šat(J5m)
A jak tak němé byly její rty(J5m)
tmavou jí myslí táhla píseň ta(J5m)
Když tak je vůle tvá nech tedy milování(J6f)
jen ještě jednou dej mi drahou ruku svou(J6m)
ať ucítí ten pal na horoucí mé skráni(J6f)
a slza padne li na drahou ruku tvou(J6m)
vždyť to na neshledání(J3f)
A Bůh tě opatruj kam cesta tvá se sklání(J6f)
kdekoliv postojíš u Jeho podnoží(J6m)
mých stesků zapomeň slyš jen mé požehnání(J6f)
má hlava jednou též se k míru uloží(J6m)
a potom na shledání(J3f)
I bylo jí jako když se stromem(J5m)
se loučí květ tak volno bylo jí(J5m)
a přec se loučí jen ten zvadlý květ(J5m)
anebo ten jejž v předčas urve bouř(J5m)
I šla a zavřela ten bílý šat(J5m)
tam do truhly již měla po matce(J5m)
by neotevřela ji nikdy víc(J5m)
A jak to víko truhly zavřela(J5m)
tu zdálo se jí že je zavírá(J5m)
nad celým životem a od těch chvil(J5m)
byl v jejích prsou nepohnutý klid(J5m)
A on se vrátil tak šel lidský hlas(J5m)
leč jí ten hlas byl jako větru šum(J5m)
jenž od strniště táhne jabloní(J5m)
když byl už podzim všechny listy svál(J5m)
a haluz byla suchá bezkvětá(J5m)
a dlouho v klínu země dřímal květ(J5m)
a dřímal pokojně svůj dočkav čas(J5m)
A takto šly ty lidské pověsti(J5m)
Ten chudý Štěpán boháč vrátil se(J5m)
však nešťasten a s ním se vrátilo(J5m)
malounké děvče Bůh ví kde je vzal(J5m)
A Štěpán boháč statek zakoupil(J5m)
hned vedle Potockých a tak tu žil(J5m)
všem znám a všechny znaje jako dřív(J5m)
jen té jež dřív mu byla blízká tak(J5m)
a srdci bližším nic nemůže být(J5m)
a teď tak vzdálena neb moře víc(J5m)
je dělila ta hradba kamenná(J5m)
jen jí nepohled nikdy tváří v tvář(J5m)
A za ten rok co tak tu Štěpán byl(J5m)
si pravili O deset sestár let(J5m)
A podzim byl a Anna Potocká(J5m)
spřádala len a přadla tenkou nit(J5m)
a pravila ku staré Markétě(J5m)
jež stará byla Potockých jak děd(J5m)
a u krbu si ruce shřívala(J5m)
a děla k ní Ten bude dobře spát(J5m)
kdo jednou v to se plátno uloží(J5m)
tak měkké je a vlhce spředené(J5m)
A stará služka ruce sepjala(J5m)
a děla Nehřeš dítě jiní jsou(J5m)
jimž pán Bůh ještě větší seslal žal(J5m)
v tom se dveře otevřely v síň(J5m)
a bled a přece byl to krásný muž(J5m)
ač zlomen tak ty dveře otvíral(J5m)
v síň vstoupil Štěpán Já se navrátil(J5m)
a ostatní suď mezi námi Bůh(J5m)
A ona hleděla jak na toho(J5m)
se hledí jenž nám v srdce ublížil(J5m)
a přece nemůžem ublížit mu my(J5f)
a hleděla naň jak by vešel ten(J5m)
jejž dlouho čekala a věděla(J5m)
že chvíle přijde sem kdy vstoupí k ní(J5m)
a hleděla naň jako hledí zrak(J5m)
když duše pokojna je v hlubinách(J5m)
A podala mu židli u krbu(J5m)
A Štěpán sed a v oheň upřel zrak(J5m)
a mluvil zvolna každý váže hles(J5m)
ať v očistu mu padal nebo soud(J5m)
A vzpomenul na blahý večer ten(J5m)
kdy bylo zrovna týden před svatbou(J5m)
a on tak šťasten jak jen můž být muž(J5m)
když dívce může říci Ženo má(J5m)
a srdce plné záře slunečné(J5m)
a naděje a v život důvěry(J5m)
v ten jarní večer vcházel do sadu(J5m)
kde ona šila svatební svůj šat(J5m)
A jak tam vcházel ruku na lati(J5m)
tu jak se někde za ním ozval smích(J5m)
a slovo chladné břitké jako nůž(J5m)
mu vjelo do srdce Hle Štěpán tam(J5m)
ten žebrák Štěpán ženich Potocké(J5m)
toť hezké věno kterým pozlatí(J5m)
si peří své ten otrhaný páv(J5m)
v něm v to slovo ssedla všechna krev(J5m)
a on tu stál a nemoh ohlédnout(J5m)
se po nikom neb z lidských zraků všech(J5m)
se šklebit viděl tu svou chudobu(J5m)
a jejích dívčích zraků zapomněl(J5m)
a hlavou hučel jízlivý ten smích(J5m)
a krev se zdivočila v tento mžik(J5m)
a myslel jen a víc nemyslel nic(J5m)
jak V hrdlo lžeš ten lhavý úsměšek(J5m)
v líc nestoudnou by moh jim hodit zpět(J5m)
A tak že hodil jim to srdce své(J5m)
a štěstí její a šel v dálný svět(J5m)
tam za mořem kde bídný jest jen ten(J5m)
kdo srdcem bídný a tam pracovat(J5m)
chtěl k úmoru a pak se vrátit zas(J5m)
a říci jí Jak živ je nad ní Bůh(J5m)
by odpustila mu ten velký žal(J5m)
a říci jim že chudák žebrák víc(J5m)
se nejde šatit statkem Potockých(J5m)
A tak že šel a štěstí přálo mu(J5m)
a pak byl mužem mužem byl ó muž(J5m)
A ta jíž chotěm byl že zemřela(J5m)
však její hrob že není spuštěný(J5m)
neb vlídná byla jak je krotký pták(J5m)
a tak s tím tichým zrakem zemřela(J5m)
A on se vrátil s děckem sirotou(J5m)
a po letech šerého života(J5m)
a po všem zlu co on učinil jí(J5m)
a po slzách a marném doufání(J5m)
a pro to její žití zmařené(J5m)
že přišel k ní by moh ji odprosit(J5m)
A ona byť nemohla manželkou(J5m)
mu nikdy být byť je i oddal kněz(J5m)
by matkou byla jeho sirotě(J5m)
A Anna děla jenom Štěpáne(J5m)
v ten jarní večer pod tou jabloní(J5m)
se skončil mého žití krásný sen(J5m)
však tvému děcku chci mu matkou být(J5m)
A jak mu nyní ruku podala(J5m)
a on tu ruku tisknul v ruce své(J5m)
tu skrápla slza na tu jeho dlaň(J5m)
a byli rozloučeni na věky(J5m)
A Štěpán odešel a chřad a chřad(J5m)
a v příštím jaru zemřel do rakve(J5m)
jej uložili v plátně běleném(J5m)
na sněhu v zimě Měkce bude spát(J5m)
kdo jednou v to se plátno uloží(J5m)
z toho plátna druhý bílý kus(J5m)
složila v truhlu Anna Potocká(J5m)
až ona bude jako teď je on(J5m)
I Anna byla matkou sirotě(J5m)
a vzpomínajíc na to dětství své(J5m)
jí věrnou matkou byla dvakráte(J5m)
A dívka dospěla jak v poli květ(J5m)
A večer byl zas v krásný jarní den(J5m)
a jabloňové suché na sněti(J5m)
dvé šveholilo černých vlaštovek(J5m)
a povídaly si to ví Bůh sám(J5m)
co mají si ti ptáci povídat(J5m)
A pod jabloní Anna Potocká(J5m)
zas vyšívala bílý k svatbě šat(J5m)
a modrých zvonků došívala tam(J5m)
svatebních zvonků plnou ovrubu(J5m)
A druhý den v tom šatě svatebním(J5m)
v tom šatě někdy Anny Potocké(J5m)
šla do kostela dcera Štěpána(J5m)
A Anna stála za ní za matku(J5m)
a hleděla na stupeň oltáře(J5m)
však dítě z všeho nevědělo nic(J5m)
a v jeho tváři slunce úsměvem(J5m)
se zračil celý žití klid a svit(J5m)
A ona jak tu stála za matku(J5m)
jak stupně dotknul svatební se šat(J5m)
jen viděla ten děcka svit a klid(J5m)
v srdci bylo Anně Potocké(J5m)
jak viděla by celý život svůj(J5m)
a nebylo v něm čeho odpouštět(J5m)