TŘI KRÁLOVÉ.

TŘI KRÁLOVÉ.
TŘI králové vyjeli k Betlemu ku Spasiteli našemu, každý z nich nesl vzácný dar, Kašpar, Melichar i Baltazar. Když loučil se s nimi Herodes, chtěl všechno vědět, co kdo nes’, i děli: „Myrrhu, to a to,“ – však dali tuze pozor na zlato. Tři králové nebyli lakomí, chtěli jen míti vědomí, že tam, kde hvězdný paprsk plál, skutečně není zemský král. A když jsou vešli do chlíva, kde děťátko se usmívá, poklekli zbožně u jeslí a dávali, co přinesli. [207] Zlato a myrhu a kadidlo – to zlato bylo osidlo! – však děcko jen se usmálo a vše, – jen zlato nebralo. I vzpomněli si Heroda a děli: „To divná příhoda! to jistě není zemský král, neb jako všichni, hned by zlato bral!“ A panna Maria děla pak: „Nač pokoušíte Boha tak? leč, chcete-li něco nechat nám, dejte to Josefovi tam.“ – Tři králové z Betlema odjeli zdrávi a šťastni a veseli a děli každému, kdo měl sluch, že v Betlemě se zrodil Bůh!