CHOCHOLOUŠl.

Josef Václav Sládek

CHOCHOLOUŠl.
V matčině sukni, kalmuk po dědouši, na hlavě zbytek beranice šedé, – a ona celá ve plachetce hnědé jdou sněhem návsí jak dva chocholouši. Kde kalužka, tam přenáší ho k souši; kluk jako ráče, děvčátko tak bledé – a nyní k nám ho koledovat vede a v předsíni se ozval hlásek mouší. A koleduje; – druhý pípá v tichu: „Veselí blahé nastalo nám nyní...“ – Ti malí koledníci jsou tak k smíchu! až na ty oči bojácné a divé – – – A nepouštějte chocholouše dříve, než ohřejou a najedí se v síni! 228