VE MLÝNĚ.

Josef Václav Sládek

VE MLÝNĚ.
VZPOMÍNÁM na mlýn v lesním dolu stinném, kde býval jsem tak často jako klouče, a při pohádkách u hořící louče my děti byly jako v světě jiném. A mlsků ve fěrtochu pajmaminém a práška, jenž nás vázal do kotouče, a na stárka, jenž polibkem nás mouče, vždy říkal, že je svět jen velkým mlýnem. A známých mlečů, a co bylo divu, když starý krajánek čas nešel dlouhý: – toť pomáhal už Bohu při melivu! A pantáty v kabátě bezposkvrnném, jak v neděli nás vodil podél strouhy a říkal, že je člověk jenom zrnem. [232]