POKÁNÍ.

Josef Václav Sládek

POKÁNÍ.
TO pole ještě dnes mi zoráš znova!“ na samý večer chlapci velel správce; – kluk pohléd’ na vola a k chudé kravce a oral do noci a neřek’ slova. Však ráno stál u bytu kantorova, – a každý den tam bral po malé dávce, pak v městě used’ na studentské lávce, a farářem teď krev je sedlákova. Dnes k postnímu šel správce zpovídání a z těžkých asi zpovídal se hříchů – a kněz mu tak uložil za pokání: „– Já odpouštím vám, jestli pán Bůh svolí; leč večer k pluhu zapřáhnete voly, a zoráte mi – aspoň jednu líchu!“ 240