SFINX.

Josef Václav Sládek

NA poušti večerem rudého za soumraku vrávoral poutník písku žhoucím žárem, hlad myšlénky rval srdce jeho spárem a žízeň touhy hořela mu v zraku. Tak podoben jsa vychrtlému ptáku, jenž dlouho s bouří zápasil a zmarem, skles’ k nohám sfingy kdes při chrámu starém, jak pták tmou zmámen klesá u majáku. A vzkřik’: Té trosce zde po vlnobití, ty němá stvůro, pověz, co je žití?! Sfinx němá jest a jenom poušť se chvěla. A z rána, ucho kloně v sfingy ústa, tu ležel mrtev; – poušť je němá, pustá, – však sfinx mu tajemství své pověděla.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby