SFINX.

Josef Václav Sládek

SFINX.
NA poušti večerem rudého za soumraku vrávoral poutník písku žhoucím žárem, hlad myšlénky rval srdce jeho spárem a žízeň touhy hořela mu v zraku. Tak podoben jsa vychrtlému ptáku, jenž dlouho s bouří zápasil a zmarem, skles’ k nohám sfingy kdes při chrámu starém, jak pták tmou zmámen klesá u majáku. 252 A vzkřik’: Té trosce zde po vlnobití, ty němá stvůro, pověz, co je žití?! Sfinx němá jest a jenom poušť se chvěla. A z rána, ucho kloně v sfingy ústa, tu ležel mrtev; – poušť je němá, pustá, – však sfinx mu tajemství své pověděla.

Kniha Spisy básnické 1 (1907)
Autor Josef Václav Sládek