KDYŽ JSME PRVNĚ SAMI BYLI.

Josef Václav Sládek

KDYŽ jsme prvně sami byli, bylo to jak sen: jaro snilo, nebe snilo – a já celý den. V noci jsem si vzpomínala na pěšinku jen, tam, kde kvetly modré zvonky, pomněnky a rmen. Na pěšinku, kde jsi stanul, čet’ v tom zraku mém, kde jsi řekl: „Budeš moje?“ a já řekla: „Jsem!“ Kde jsi pravil: „Bůh ti žehnej na každé z tvých cest!“ a já jen ty modré zvonky viděla jsem kvést. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby