MĚKKÝŠI.

Josef Václav Sládek

JEN nebýt měkkým tak v té denní vřavě; – toť nejhorší jest, neukázat rohy, když na jehly tě bere komár mnohý, a když má v zobci, myslí, že má v hlavě. Ty myslíš si: „Jdu světem pohrdavě, co lidský soud? – mám v prsou svých své bohy!“ – Ne, brachu, – ty jsi lidem přeubohý, a bozi jinou mají starost právě. A tam, kde v prach se rozpad’ motýl měkký, kornatý šnek a rak přetrval věky a v tisícleté na nás zevlí skále. – Aj, říkáme to, vidíme to stále a přec my měkkýši jsme jako děti a nechcem tomu nějak rozuměti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby