MĚKKÝŠI.

Josef Václav Sládek

MĚKKÝŠI.
JEN nebýt měkkým tak v té denní vřavě; – toť nejhorší jest, neukázat rohy, když na jehly tě bere komár mnohý, a když má v zobci, myslí, že má v hlavě. Ty myslíš si: „Jdu světem pohrdavě, co lidský soud? – mám v prsou svých své bohy!“ – Ne, brachu, – ty jsi lidem přeubohý, a bozi jinou mají starost právě. A tam, kde v prach se rozpad’ motýl měkký, kornatý šnek a rak přetrval věky a v tisícleté na nás zevlí skále. – Aj, říkáme to, vidíme to stále a přec my měkkýši jsme jako děti a nechcem tomu nějak rozuměti.

Kniha Spisy básnické 1 (1907)
Autor Josef Václav Sládek