U BRAN ŠTĚSTÍ.

Josef Václav Sládek

U BRAN ŠTĚSTÍ.
TLOUKL jsem na štěstí brány, jako jiní na ně tlukou; – otevřelo, chopilo mne tou svou vlídnou, teplou rukou. Usmálo se. – Kolem stáli lidé šťastní. – „Srdcem lehcí,“ dělo, „vešli za mé brány. Chceš být šťasten?“ Děl jsem: „Nechci.“