VZNESL se básník do říše dumy(Na)
v soumraku zem jak se loučila s dnem(Na)
nad lidské trampoty a bolestí tlumy(Na)
jež chová žití v nitru svém(Na)
Lehký jak orel prostorem vzlétal(Na)
výše a výš tam ve hvězdný svět(Na)
zlatý prach mlžin křídloma smetal(Na)
a dále a dále spěl jeho let(Na)
Co mu je země pochmurná báje(Na)
co lidských srdcí do sterých ran(Na)
v nebes chce nahlédnout odvěké taje(Na)
a nestane dřív až u rajských bran(Na)
Kol něho mléčná dráha se vine(Na)
pod ním již svítí Orion(Na)
a nad ním hvězdy zas jiné a jiné(Na)
a letem závratným k nim cílí on(Na)
Výše a výše až ve hvězdy ony(Na)
a letem myšlénky jich dosáhl již(Na)
však nad nimi jiných zas miliony(Na)
a bráně tajemství nebyl blíž(Na)
V tom se u dveří komůrky jeho(Na)
ozval tak divně žalostný hlas(Na)
jak peruť ptáčete unaveného(Na)
když okna dotkne se v půlnoční čas(Na)
Otevřel dvéře v sukénce chudé(Na)
stálo tu děcko vtělený žal(Na)
tvářičky ubledlé ručky tak rudé(Na)
a v očích jen slzí se proudící val(Na)
Postesklo žalostně a stichnulo rázem(Na)
do síně padal soumračný šer(Na)
a básník v té chvíli vrátil se na zem(Na)
jak bleskem sražen s nebeských sfér(Na)
Nevzalo chleba když chtěl mu ho dáti(Na)
jen ze rtů ubledlých ozval se hles(Na)
Nechte mne u sebe chce se mi spáti(Na)
nechte mne u lidí alespoň dnes(Na)
Ó lidská bído v podobě děcka(Na)
v podobě každé jak obcházíš zem(Na)
co je ta moudrost nebeská všecka(Na)
dokud ten stesk je v oku tvém(Na)
Tajemství nebes co nám je vás třeba(Na)
dokud zde musíme v mrákotách žít(Na)
dokud zde nuzní nemají chleba(Na)
dokud zde trpící nemají klid(Na)
Té noci jak děcko dřímalo v klidu(Na)
básník se v nebe nevrátil již(Na)
jen cítil jak mírnil tu lidskou bídu(Na)
že k nebeským branám je na zemi blíž(Na)