ADOLFU HEYDUKOVI.

Josef Václav Sládek

ADOLFU HEYDUKOVI. 7. června 1885.
TVŮJ život pln byl růží červnových, jak růže jsou: tím nachem krve žhoucí, tou vonnou mhou a démanty se stkvoucí a plny také ostnů trnových. Ty’s jimi obsypán byl, příteli, sám jako růží keř v měsíčním jase a v něm jak list se chvěje, – věčné kráse Tvá celá duše vstříc se tetelí. A každý záchvěv ten a každý list i ten, jenž ostnem k srdci zraněnému se tiskne zle, – byl písní lidu Tvému, a Ty’s ji pěl tak velký, prost a čist! 394 A v český luh, jak lístky po vánku, se nesou písně, jimiž hruď Tvá zkvítá. Viz, pěvče! – naší vlasti jitro svítá! to Tvé jsou růže tam v tom červánku.